Nůžky na knoty, nebo-li kratiknot, patřil k základnímu příslušenství osvětlení před zavedením moderních svíček. Nálezy a záznamy z inventářů je kladou do 15. až 16. století. Nejstarší dochovaný exemplář, pozlacený stříbrný, je ve sbírkách londýnského Victoria and Albert Museum a pochází přibližně z roku 1550. Rozšířily se zejména v 18. století, kdy se vyráběly v mnoha tvarech podle dobového vkusu. Zhruba do poloviny 19. století byly běžnou součástí každé domácnosti, kostelů i společenských prostor. Starší svíce z loje nebo včelího vosku měly knot, který při hoření neshořel celý. Zuhelnatělý konec bylo nutné pravidelně zkracovat zhruba na čtvrt palce, tedy asi 0,7 cm. Jinak by svíčka kouřila, kapala a nerovnoměrně hořela.

Nástroj má tvar nůžek. Na jedné čepeli je upevněna krabička, na druhém deska, která do ní zapadá. Špičatý konec čepele sloužil k nadzvednutí knotu. Po sevření čepelí se nahořelý knot odstřihl a uzavřel v krabičce, takže nespadl do roztaveného vosku ani nezpůsobil požár či skvrny na ubrusu. Hrubě odlévané ozdobné prvky jsou u mosazných kusů obvyklé.