Autentický šperk z poloviny 19. století reprezentuje vrchol české šperkařské tradice. V období biedermeieru a posléze historismu se granátový šperk stal symbolem vkusu a společenského postavení v měšťanské společnosti. A to nejen díky své ohnivé barvě, kterou už Plinius starší pojmenoval jako „carbunculus“ (žhavý uhlík) , ale především dostupnosti pro tehdejší rodící se střední třídu.

Nabízený šperk vykazuje charakteristické znaky dobové produkce:

• Materiál: Základ tvoří tombak (slitina mědi a zinku), který byl v 19. století pro granátové šperky standardním materiálem díky své pevnosti a schopnosti nechat vyniknout barvu kamenů.

• Drahokamy: Jedná se o pyropy (české granáty) těžené v oblasti Českého středohoří. Kameny se vyznačují sytě rudou barvou, vysokým indexem lomu a vynikající tvrdostí.

• Brus: Dominantním prvkem je tzv. hvězdový brus neboli rozeta (rose cut). Tato technika s plochou základnou a fasetovanou horní částí do špičky umožňuje maximální reflexi světla i u drobných kamenů.

• Konstrukce: Pro šperky z tohoto období je typická vícepatrová kompozice. Kameny nejsou zasazeny v jedné rovině, ale stoupají v soustředných kruzích či obrazcích směrem ke středu. Způsob uchycení kamenů, tzv. zrnková vazba (pavé), minimalizuje viditelnost kovu. Výsledný dojem tvoří celistvá plocha drahokamů, kde kovová montáž slouží pouze jako neviditelná opora.

Granátové šperky nejsou pouze dekorativními předměty, ale i historickým dokladem vysoké úrovně českého brusičství a zlatnictví, které si udrželo svou unikátnost i v evropském kontextu.