Sport samozřejmě byl, je a vždy bude celospolečenský fenomén zasahující do oblasti politiky i kultury. Kdo říká, že politika do sportu nepatří, nezná historii.

Dějiny sportu sahají hluboko do antiky, kde byl klíčovou součástí kulturní a společenské identity. V antickém Řecku byly sportovní soutěže organizovány na počest bohů a sloužily k oslavě fyzických dovedností a síly. Jejich popularita mezi občany se záhy odrazila i v politickém životě. Hry byly symbolem jednoty i rivality mezi městskými státy, které do soutěží vysílali své nejzdatnější sportovce. V případě války bylo v období her vyhlašováno příměří, známé jako „ekecheirie“, které umožňovalo bezpečný pohyb sportovců i diváků. V antické filosofii se rovněž setkáme s výrazem „kalokagathia“, jehož význam se vykládá jako harmonie tělesné a duševní dokonalosti. V případě těla šlo o krásu a v případě duše o ctnost. V obou případech sloužil k rozvíjení této myšlenky sport.

Antické sporty a jejich hodnoty měly velký vliv i v pozdějších obdobích, včetně římského impéria, ačkoliv jejich masová obliba začala být římskými vládci i zneužívána, což nejlépe vystihuje rčení „Chléb a hry“. Na dědictví antických sportů se postupně navazovalo během 19. století, což vyvrcholilo uspořádáním prvních moderních Olympijských her v roce 1896. Symbolicky proběhly v Athénách a setkaly se s nadšenou odezvou veřejnosti. Během 20. století zaujaly přední místo v popularitě kolektivní sporty jako fotbal či hokej, jejichž mezinárodní soutěže patří k nejsledovanějším událostem vůbec. Obrovský divácký zájem rovněž ze sportu dělá i významnou součást ekonomiky.

Sport tak od antiky až do současnosti hraje významnou roli v utváření kulturní a společenské identity, podporuje fyzické dovednosti, soutěživost a přispívá k mezikulturnímu dialogu a míru.