Drobná, avšak řemeslně výborně zpracovaná podlouhlá brož z pozlaceného foukaného stříbra, jejíž tvarosloví odráží estetický přerod konce 19. století. Design šperku plynule spojuje symetrii doznívajícího historismu s nastupující organickou a asymetrickou linkou rané secese. Základní konstrukci tvoří dvě horizontální profilované linie, vyhotovené technikou dutého (tzv. foukaného) stříbra. Tento technologický postup propůjčuje šperku vizuální masivnost při zachování velmi nízké hmotnosti. Povrch korpusu je na okrajích jemně cizelován florálním a spirálovitým dekorem. Centrální motiv je tvořen proplétajícími se křivkami, do kterých je dominantně zasazen syntetický korund barvy safíru v oválném fasetovém výbrusu. Výraznou modrou barvu centrálního kamene jemně vyvažuje drobná říční perlička, zakomponovaná do spodní části středového oblouku. Rubová strana nese tradiční brožovou mechaniku s prodlouženou jehlou a takzvaným „C“ zapínáním, jež je pro šperky z tohoto období charakteristické.

Stav zachovalosti
Původní stav s velmi dobrou mírou zachovalosti. Dutý korpus nemá žádné výrazné promáčkliny či deformace, což je u foukaného stříbra známkou šetrného užívání. Zlacení na hranách a exponovaných místech je lehce setřelé, čímž vzniká přirozená patina odhalující stříbrný základ, což šperku dodává na autenticitě. Brožová mechanika je původní a plně funkční.

Historický kontext
Šperk pochází z dynamického období konce 19. století, kdy rakousko-uherské zlatnictví reagovalo na nové umělecké proudy. Významným dobovým aspektem tohoto klenotu je samotné řemeslné zpracování metodou foukaného stříbra. Tato technika umožňovala tehdejším zlatníkům vytvářet opticky bohaté a plastické šperky, které však díky duté konstrukci zůstávaly mimořádně lehké, čímž nezatěžovaly jemné dobové textilie. V kombinaci s povrchovým zlacením tak vznikala vizuálně vysoce reprezentativní alternativa k dražším zlatým šperkům. Přítomnost syntetického korundu pak odráží tehdejší technologický pokrok – koncem 19. století byl vynález a výroba syntetických kamenů (tzv. Verneuilovou metodou) vnímán jako obrovský triumf vědy. Tyto kameny nabízely dokonalou barvu i čistotu a byly s hrdostí vsazovány i do velmi kvalitních autorských šperků.