Polychromovaná porcelánová plastika zachycuje stojící ženskou postavu v dobovém lidovém oděvu. Postava je oblečena do sukně s červeno-bílými svislými pruhy, bílé zástěry s drobným zeleným květinovým vzorem a modrého živůtku (šněrovačky) přes bílou halenku. Žena se pravou rukou opírá o stylizovaný kmen stromu, na kterém je položena velká proutěná nůše (koš). Levou ruku má v bok. Figurka stojí na běleném podstavci zdobeném plastickým reliéfem ve stylu druhého rokoka se zlacenými linkami a rostlinnými motivy.

Historie loketské porcelánky se začala psát z poněkud netypického důvodu – na popud vídeňské státní manufaktury, která po napoleonských válkách hledala nové zdroje kaolinu. Této příležitosti se chopili bratři Haidingerové a v roce 1818 získali privilegium pro výrobu porcelánu. Jejich továrna se brzy stala technologickou špičkou; jako první v Čechách začala kolem roku 1830 vyrábět porcelánové figurky a její zboží s typickou značkou paže s mečem sbíralo ocenění na průmyslových výstavách. Podnik úspěšně prošel obdobím monarchie, později prvorepublikovou érou pod hlavičkou koncernu EPIAG i poválečným znárodněním pod národní podnik Karlovarský porcelán. Téměř dvousetletou tradici však ukončil rok 2006, kdy výroba v Lokti definitivně ustala. Původní tovární areál byl po té roku 2014 zbourán a dnes na opuštěném pozemku u řeky Ohře zůstává jako memento pouze chráněná technická památka – kalcinační pec z roku 1912.