V meziválečném období, zejména ve 20. a 30. letech 20. století, představovala cigaretová špička standardní kuřáckou pomůcku i důležitý módní doplněk spojený se společenskou emancipací žen. Používání špiček mělo především praktické důvody: chránilo pokožku prstů a tehdy běžně nošené společenské rukavičky před nežádoucím zažloutnutím od nikotinu a zápachem tabáku. Protože se cigarety v té době vyráběly bez filtru, špička zároveň bránila vniknutí volných tabákových vláken do úst, částečně ochlazovala vdechovaný kouř a udržovala žhavý konec cigarety v bezpečné vzdálenosti od obličeje, účesu i jemných oděvů. Z technologického hlediska dokládá tento exemplář dobovou oblibu bakelitu – prvního plně syntetického plastu, který díky své tepelné odolnosti, nízké hmotnosti a možnosti mramorovaného probarvení sloužil jako moderní alternativa k tradičnímu přírodnímu jantaru, mořské pěně či slonovině.