Prsten má výrazně modelovanou hlavu, která je formována do podlouhlého, asymetricky zvlněného tvaru. Design prstenu je postaven na dynamické souhře hladkých, leštěných ploch a volného prostoru, což šperku dodává odlehčený charakter. V centru kompozice je umístěn čirý syntetický leukosafír s kruhovým fasetovaným výbrusem. Kámen je bezpečně uchycen ve vyvýšeném korunkovém šatonu, který je podepřen jemně prořezávanou galerií. Toto konstrukční řešení umožňuje maximální průchod světla skrze kámen a zároveň vizuálně odděluje drahokam od základní linie prstenu.

Stav zachovalosti
Prsten je ve velmi dobrém původním stavu. Leštěné zlaté povrchy nesou pouze jemné stopy opotřebení, které jsou zcela úměrné stáří a běžnému užívání předmětu. Fasetovaný výbrus leukosafíru nevykazuje žádná zjevná poškození či odštěpky.

Historický kontext
Tvarosloví prstenu jednoznačně odkazuje na tzv. bruselský styl, který ovládl československý design po fenomenálním úspěchu na světové výstavě Expo 58. Pro toto období jsou typické aerodynamické linie, asymetrie, prolamované struktury a celkové vizuální odlehčení hmoty.

Výrobní značka „JB“ odkazuje na státní podnik Jablonecká bižuterie. V období po roce 1948 došlo v Československu ke znárodnění soukromých zlatnických dílen a jejich sdružování do velkých výrobních družstev a národních podniků (jako byl Granát, Safina či právě Jablonecká bižuterie). Ačkoliv byl jablonecký podnik primárně známý produkcí bižuterie a skla, disponoval rovněž specializovanými provozy pro zpracování drahých kovů. Tento centralizovaný systém výroby sice omezil individuální autorskou tvorbu, nicméně kmenoví návrháři těchto družstev dokázali úspěšně implementovat aktuální modernistické trendy i do sériové produkce. Využití syntetických kamenů (zejména leukosafírů a rubínů) bylo v této době velmi rozšířené, neboť socialistické hospodářství oceňovalo jejich optickou dokonalost, tvrdost a zároveň ekonomickou dostupnost pro širší vrstvy obyvatelstva.